Time management? Znám, umím – z české školy z roku 1984

9. 07. 2009 20:25:34
Bývá zvykem oslavovat různá výročí, kulatá pak zvláště. Blíží se dvacet let od Velkého sametového Listopadu. Jistě to bude na prvních stránkách novin i blogů. Mezi těmi velikými věcmi by však neměla zapadnout jiná. Chtěl bych zde skromně, jednorázově a bez vyčleněných státních milionů na oslavy připomenout, že přesně před 25 lety vznikla v naší zemi škola, kam mnozí lidé chtěli být přijati tak vehementně, že v „den přijímaček“ stáli frontu přes noc, aby na ně vyšlo pořadí. Škola, kterou někteří absolventi dokonce nazývali „malým českým Harvardem“.

Přijímací testy v pravém smyslu slova na tuto školu nebyly. Šlo o týdenní tematický letní pobyt cestovní kanceláře CKM. Dostal se ten, kdo přišel dříve po zahájení prodeje. Fronty přes noc se před některými pobočkami CKM tvořily až v roce1986 a pak v dalších letech. Od zahájení prodeje do prvního letního kurzu bylo času na prodej pět měsíců, vyprodáno však bylo za 40 minut...

Já jsem se však toho letního školení zúčastnil už v jeho prvním ročníku, v červenci 1984, tedy přesně před čtvrtstoletím. Tehdy daná tématika na své proslavení teprve čekala, místa byla volná více než osm týdnů. Proč? Protože tématiku nikdo neznal, nikdo (až na jediného člověka v naší zemi) neučil – a kdekdo soudil, že ta tématika je „nepotřebná blbost“. Já jsem takto nesoudil. Věděl jsem, do čeho jdu, protože autor a jediný lektor této tématiky byl zároveň mým gymnazijním profesorem dva roky zpátky. V gymnáziu byl onen profesor vázán osnovami – a přesto jsme se celá třída na jeho hodiny strašně těšili. Na letním kurzu si mohl svobodně zvolit i téma své výuky. Jak říkal, bylo to to, co „se nikde neučí, ale lidé to nejvíce potřebují“. Tedy – dvojnásobná radost: oblíbený učitel, skvělé téma.

Později jsem tomuto oblíbenému učiteli řadu let na letních kurzech pomáhal coby jeho asistent. Každoroční styk s tématikou mi mj. pomáhal vystudovat náročný obor medicíny. Počet kurzů bobtnal, konaly se v Česku i v Německu – aby se stačilo geometricky vzrůstající poptávce.

Nebudu vás už napínat – kurz se jmenoval „rychlé čtení a techniky duševní práce“, oblíbený profesor – stále žijící a dnes na vrcholu své celoživotní aktivity – se jmenuje David Gruber.

Přestože uplynulo už pětadvacet let, u velké části veřejnosti kupodivu převládají ohledně Gruberova rychločtení a racionálního čtení veliká zkreslení a předsudky. „Zářným příkladem nevědomosti“ byl loňský výrok moderátora Jana Krause, když byl David Gruber jeho hostem v Uvolněte se, prosím. „Rychločtení, to je když se stránka čte nějak takhle,“ řekl Kraus a ukázal dlaní úhlopříčně přes stránku knihy. Více zde: www.ceskatelevize.cz/program/detail.php?idp=10214098406&day=1245967200&time=21:30&ch=1&vso=video&idec=208%20522%2016180/0010&rok=2008#dil208%20522%2016180/0010

To je asi tak pravda, jako kdybychom rychlovlak pendolino označili za jakousi koloběžku.

Oč je supervlak pendolino sofistikovanější oproti koloběžce, o to je Gruberův kurz rychločtení a racionálního čtení sofistikovanější oproti čtení stránky šikmo úhlopříčně rychlým pohybem očí. Kurz byl totiž komplexní výukou toho, co bychom dnes nazvali time management, managerial soft skills, obchodní dovednosti, rozvoj osobnosti. Všechno toto v úžasně úsporné kostce, jejíž výuka trvala pět dnů.

Pravda – osou kurzu bylo zlepšování čtenářského výkonu. Osou kurzu bylo vymyslet bič na povrchnost četby, která vždy hrozí při amatérských, neškolených pokusech o zrychlování. Šlo o to zrychlit i rychlost, i chápavost, i schopnost vyhmátnout podstatu. Vše najednou. A k tomu byly v kurzu poctivé testy, které měřily všechny tři parametry. Několik testů s různou tématikou na úvod, několik průběžných, několik závěrečných po zvládnutí všech asi tří desítek dobrých psychologických a psychomotorických schopností, dovedností, návyků. Jakýsi standardní speedreading ze západního zahraničí. To bylo těch pár kol, sedačka a řídicí zařízení, které mají společné i koloběžka i vlak pendolino. Ale kurz měl toho v sobě mnohem, mnohem víc – tak jako toho má v sobě mnohem, mnohem víc pendolino proti koloběžce.

Kurz byl zároveň tím, co bychom dnes nazvali time management. Hlavním důvodem, abychom uměli rychločtení, byla přece úspora času, hospodaření s časem. A protože vnímání textů je největší žrout každého studujícího či jinak duševně pracujícího člověka, tak se tomu školenému čtení věnovala prostě největší pozornost. Ne jako cíl, ne jako nějaká hříčka s jiným pohybem očí po stránkách, ale jako prostředek. Téměř od prvních kurzů bylo v náplni i rychlostudium. Tam už Gruberův kurz jasně převyšoval západní speedreading či Schnellesen. Psychovzorec profesionální koncentrace, probíraný jako první klíčový návyk rychločtenáře a rozvinuté osobnosti, svými vedlejšími efekty zasahoval nejen čtení a studium, ale prakticky všechny pracovní a nepracovní oblasti lidského života. Postavit dům, vystudovat školu, zvládnout dobře, rychle a bez přerušování cizí jazyk, vychovat skvělé potomstvo, být strhujícím řečníkem (dnes bychom řekli „presentation excellence“ nebo „teambuilding“ nebo „conflictresoution“ nebo „marketing and sales skills“ – to všechno se člověku podaří bez psychovzorce koncentrace se střídavými úspěchy, ale s psychovzorcem koncentrace ANO! S mnohem vyšší pravděpodobností, důkladněji, efektivněji, lépe.

Účastníci letních kurzů si hned v prvních minutách malovali takzvaný půlkruh životních přání, potřeb a snů. Psali si tam své životní cíle bez jakéhokoliv tematického omezení. Něco sami, něco jim odhadem doplňovali spolužáci. (Jeden konkrétní příklad: Mám pocit – už je to sice dávno, ale snad se nemýlím – že účastník kurzu z roku 1987, student havířovského gymnázia Martin Roman – si do toho půlkruhu napsal, že jednou chce být prezidentem. A jak tak dnes sleduji média, u dnešního šéfa ČEZu už otázka prezidentství nezní ANO/NE, ale spíše KDY.)

Možná se ptáte, jak se tolik témat – tj. snad všechny klíčové komunikační dovednosti, manažerské dovednosti, obchodní dovednosti – do toho jednoho týdne mohly vejít. Je pravda, že z hlediska časové dotace o nich v kurzu racionálního čtení a technik duševní práce byly spíše minuty – ale ty minuty vydaly třeba za dlouhé týdny studia na dnešní klasické univerzitě. Tím kouzlem, které tak radikálně urychlovalo učení, byly právě psychovzorce. Úžasné zefektivnění vzdělávacího procesu. Jednou se naučit, tisíckrát použít. Pár minut nad jejich vstřebáním a pochopením strávit v učebně – a získat tak více, než za dlouhé týdny klasického školení bez psychovzorců. Třeba desítky různých vedlejších efektů psychovzorce opozice podvědomí – od vyjednávacího umění přes efektivní skládání vysokoškolských zkoušek, zvládání trémy, přesvědčivé rétoriky, motivačních dovedností, porozumění placeboefektu, hypnóze, principu sugestopedie aj. aj....až po úspěšné namlouvání – to býval vždy vrchol kurzu rychločtení a technik duševní práce.

Přijížděli novináři. Chtěli objevit, kde je „ten podfuk“,„to šarlatánství“. Odjížděli nadšeni, v nadšeném duchu psali reportáže. Připomeňme třeba článek Libora Ševčíka z Mladé fronty (pozdějšího šéfredaktora) Román za dvě hodiny (MF 11.8. 1984). Letní kurzy rychločtení byl na prvním místě jmenován mezi úspěšnými letními tematickými pobyty (Dovolená na severní Moravě, deník Nová svoboda, 25.9.1984). Pravidelně jezdíval štáb Československé televize – natáčel vždy oční gymnastiku účastníků – to připadalo televizákům z celého kurzu nejvíce akční. Hned druhou sezónu – v létě1985 – přijeli kingové mezi žurnalisty – duo z nejslavnějšího časopisu Mladý svět – redaktor Petr Trojan a fotograf Jan Šilpoch. Šilpoch běhal při odpoledním fotbálku po hřišti s aparátem za krkem – zároveň hrál a zároveň fotil. Reportáž PetraTrojana z akce plus Gruberova studijní příloha „Cukání aneb rychlé čtení“v čísle 52/1985 MS patřily k tomu nejžádanějšímu, co kdy v letité historii tohoto slavného časopisu vyšlo. Přičemž velmi žádané bylo v Mladém světě skoro vždy skoro všechno. David Gruber se touto reportáží – plus svým desetidílným televizním vzdělávacím seriálem „Kurz rychlého čtení“ jako snad jediný učitel-novátor definitivně zařadil mezi české celebrity.

Noviny psaly dále. „Již několik let...nemůžeme vyhovět velkému počtu zájemců,“ odpovídala Mladá fronta dne 18.2.1987 na zoufalý dotaz zájemce, který čekal na zařazení do nenapodobitelného Gruberova kurzu více než rok. A stalo se to, co by v nepružné totalitní době čekal málokdo – v roce 1987 byla najednou zdvojnásobena kapacita nabídky. Ke čtyřem kurzům v Šilheřovicích u Hlučína přibyly další dva ve Flessenově na břehu Schwerinského jezera v Meklenbursku v Německu. I do Flessenova jsem jezdil Davidovi pomáhat, tehdy měl už asistenty dva – mne a jednoho „čistého psychologa“ dr. Kratochvíla. Své první krůčky v rychločtení a dalších technikách duševní práce zde dělali například studenti Kamil Ziegler (pozdější známý bankéř) nebo Richard Papík, zabývající se informatikou, dále známý televizní scénarista Mirek Sovják, skvělý primář dětské ortopedie Vladimír Matuška a další a další.

Noviny psaly o Davidu Gruberovi dále. Po listopadu 1989 se už ony „nečtenářské“ složky jeho kurzu nemusely skrývat pod tímto názvem – a objevily se v Davidově nabídce coby samostatné kurzové moduly – všechny důležité manažerské dovednosti, komunikační dovednosti, prodejní a marketingové dovednosti, dovednosti rozvoje osobnosti. Na rozdíl od všech jiných kurzů s podobnými názvy (kterých přibývalo i díky Gruberově věhlasu a následné vzedmuté poptávce) však všechny Davidovy kurzy byly vždy s psychovzorci – tj. s velkou úsporou času, kdy David své žáky na jedenkrát naučil více, než jiní třeba na třicetkrát. Seriózní tisk přirovnával soustavu Gruberových kurzů k univerzitě (Hospodářské noviny 8.10. 1997, článek „Kromě tělesného je i duševní zdraví“). David Gruber byl díky svému objevu psychovzorce „psychická teorie relativity“ veřejně srovnáván s Einsteinem (Blesk 17.8.1997, článek „Návody na úspěch“). Žáci Davida Grubera se později stávali rektory, prorektory, náměstky ministrů, uznávanými vědci, primáři, vysokoškolskými docenty či profesory...

Objevila se i srovnání poměru kvalita/cena – Davida Grubera s kurzy ze Západu (Karlovarské okresní noviny, říjen 1990, článek „Na Západě platí čtyřicetkrát víc!“). Žáci Gruberových kurzů časem studovali i na nejprestižnějších světových univerzitách – a mohli osobně potvrdit, že tam ve světě v osnovách nic tak efektivního jako pychovzorce opravdu, ale opravdu nemají...

Jistě si dovedete představit, co to dělalo s představiteli drahých zahraničních vzdělávacích firem, které od 90. let přicházely do naší země „sundávat opice se stromů“ – a zjišťovaly nejen naši rovnocennost v nabídce vzdělávacích služeb, ale nejednou i velkou převahu – právě v případě Gruberových psychovzorců. Gruberově „univerzitě jednoho muže“ se začalo přezdívat „malý český Harvard“.

A já jsem dodnes rád, že jsem na něm mohl studovat i učit. Že dnes stíhám svou lékařskou praxi, práci v několika neziskových organizacích, cvičitelství jógy, rodinu, děti, ... a žiju prostě v pohodě.

Autor: Zbyněk Luňáček | čtvrtek 9.7.2009 20:25 | karma článku: 25.40 | přečteno: 3404x

Další články blogera

Zbyněk Luňáček

Pro naše školství jsme jako popelnice

Žák základní nebo střední školy je naším školstvím degradován na jakousi popelnici. Je do něj soustavně sypáno smetí nepotřebných výčtů a občas se vysypává do kontejneru. Tedy zkouší se. Po vyzkoušení lze výčty navěky zapomenout.

27.2.2018 v 8:56 | Karma článku: 21.70 | Přečteno: 389 |

Zbyněk Luňáček

Co se změnilo v rychločtení za pětatřicet let

Ano, od prvního kurzu českého rychločtení autora Davida Grubera uplynulo už pětatřicet let, protože první probíhal pro vědecké aspiranty Ekonomické fakulty Technické univerzity Ostrava v březnu roku 1983.

14.2.2018 v 7:46 | Karma článku: 21.07 | Přečteno: 333 |

Zbyněk Luňáček

Z Šilheřovic do celé země

Sedím nad zcela novou knížkou s jednou třicet let starou fotografií na její straně 270. Před zámkem Rothschildů v Šilheřovicích u Hlučína na ní pózují tři desítky účastníků letního kurzu rychlého čtení. Tehdy rychločtení začínalo,

9.6.2017 v 9:34 | Karma článku: 22.53 | Přečteno: 495 |

Další články z rubriky Ostatní

Martin Faltýn

Kontemplace po japonsky

Pokud nevíte o co jde, vězte, že je to nejvyšší forma modlitby a přímého nazírání na Boha. Buddhisté by řekli prostěji: meditace na Buddhu.

21.2.2019 v 8:08 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Pavla Kolářová

Blízká setkání nečekaného druhu

Občas se mi stane i šest nemožností už před snídaní: omylem vstanu o hodinu dříve, uvařím si kafe, i když normálně piju po ránu čaj, polohlasně si prozpěvuju, usmívám se, jdu vzbudit ostatní, aby nezaspali a pak zjistím, že je...

21.2.2019 v 7:47 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 28 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Žiju, zatím jo!

Dieta je fakt věc smrtelná. Kdybych ji nedržela, tak si dojdu na plněné knedlíky s bílým zelím, protože jsem na ně měla velkou chuť. Ale to já ne, to já tedy hubnu, tak ji dodržím. Vůbec se nechovám jako Řekyně, která se má ráda.

21.2.2019 v 6:25 | Karma článku: 12.73 | Přečteno: 221 | Diskuse

Jana Slaninová

Něžnosti hřbitovní (blog lehce morbidní)

"Ta holka vedle, je fakt pěkná kost. Taková fajn zelenkavá plíseň na holeních. Když se na mě podívá, z každýho přepůvabnýho očního důlku, jí koukají červíci. A ten úsměv, když se jí mezi zuby usadí troška hlíny."

20.2.2019 v 20:26 | Karma článku: 15.15 | Přečteno: 305 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Moje facebooková nezávislost

Jedna kolegyně zde psala o FB závislosti jednoho kolegy. Nevím, zda je to pravda či fikce a na FB si to neověřím. FB mne nezaujal, spíš jen občas inspiroval ke psaní.

20.2.2019 v 18:28 | Karma článku: 9.71 | Přečteno: 174 | Diskuse
Počet článků 7 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1537
Lékař, cvičitel jógy, vegetarián, lyžař, cyklista.

Najdete na iDNES.cz